Základ etnografické sbírky pochází od Johanna Krahuletze. V roce 1934 muzeum významně rozšířilo svůj fundus nákupem rozsáhlé sbírky eggenburgského notáře Eugena Frischaufa.
Oba sledovali stejný sběratelský cíl, totiž uchovat památku na původní selský způsob života. Chápali, že jsou svědky toho, jak se selská tradice chýlí ke konci. V muzeu se nachází dochovaná selská sednice z Röschitzu, která jako dioráma v životní velikosti představuje typicky zařízenou obytnou místnost blahobytné vinařské rodiny.
V uměleckém kabinetu jsou shromážděny poklady muzejní sbírky – vybraná plejáda obrazů, soch a drobných uměleckých předmětů z pěti staletí.
